Rubrika: Roční shrnutí

Na gas packu croco, pomáhá mi jít do kroku (Kroku)
Každej den aspiruju k tomu bejt rapper roku (Yah, yah)

Loudz1 – Ice Baby Melt

Osobní život

Letos se mi život otočil o 360 stupňů.

Narodil se nám syn Štěpán (aka Štěpis, Štěpulda Bambulda, …), takže už se konečně můžu zařadit mezi lidi s dětmi, kteří vědí, o čem je život. A že s dětma to je jiný. A to pochopíš, až budeš mít děti.

Tak hlásím, že už to chápu. Alespoň částečně.

Narodil se v magické datum 5.5. 2025 (které jsme si mohli předem vybrat, takže to není zas tak magické) a od té doby nám dělá víceméně samou radost. Je to samozřejmě mnohem náročnější než život DINCWAD (Double Income No Kids With a Dog) páru, ale taky mnohem víc naplňující.

Nebudu psát, jak se těším na každé nové ráno, kdy se na mě poprvé usměje (po drtivé noci s několikerým buzením, na které jsem už naštěstí částečně vyzrál pomocí špuntů do uší) a jak mě každý pohled do jeho modrých očí naplňuje štěstím a dojímá, ale mám aspoň dvě historky.

Ještě před jeho narozením jsme měli se ženou dišputace ohledně toho, jak se bude jmenovat. Naprosto defaultní a jasná volba se mi zdálo jméno Pavel, ale ukázalo se, že zas tak jasná volba to není. Dlouhou dobu ohledně toho panovala patová situace, až rozhodl nejpádnější argument – synové mají obvykle celý život problém vystoupit ze stínu svého otce, případně se vůči němu vymezují a jím definují. A teď si vemte, že by musel překonávat takového borce, jako jsem já, a ještě se jmenovat stejně. To už by bylo dvojité prokletí.

Zní to jako vtip, ale v mojí hlavě reálně tento argument zvítězil.

Ta druhá historka zase tak vtipná není, ale narození Štěpána jsme samozřejmě řádně do ranních hodin zapili (proto je dosud naprosto zdráv!), horší bylo, že jsem druhý den po poledni dával rozhovor do online verze TV Prima. Zvládl jsem to ale s bravurou, skoro bych řekl, že i lépe než za střízliva.

Další drobnější věci:

• Trochu jsem se splašil a uběhl maraton, protože půlmaraton je pro sraby. I když jsem měl výborný plán tempa, samozřejmě po prvním metru závodu letěl z okna a proto jsem od 32. kilometru běžel stylem Terryho Foxe a trpěl jak pes, ale doběhl jsem v tempu 6:26.
• Byli jsme už tradičně s rodinou lyžovat v Itálii
• Poštěstilo se mi vidět studio DVTV a vyfotit se s Tou Danielou – ještě jsem tam teda nebyl na rozhovor jako kamarád Martin Feix.
• Tradičně jsme v létě 2x navštívili Resort Reischl – jednou na moji oslavu narozenin a podruhé na Plaňkův Memoriál.
• Byli jsme na prodloužený víkend na Šumavě.
• Od léta se snažíme prodat naše startovací bydlení ve Vodochodech.

Práce

Letos se dokončil dvouletý proces, kdy se ze mě jakožto CMO (šéf marketingu) stal postupně COO (provozní ředitel) a nyní už i CEO („generální ředitel“) našich dvou firem – Gentleman Store a Beviro. Ne-podnikatelům se to může zdát zvláštní (vždycky jsem si myslel, že majitel menší firmy = ředitel), ale dlouhé roky zastával tuto pozici můj společník Honza a já měl na starosti „pouze“ marketing.

Během roku se nám taky povedlo dvojité stěhování – na konci března jsme přestěhovali celý sklad a v září pak i kanceláře. Mysleli jsme si, že nám to na pár let bude stačit, ale klasicky už se zdá, že nám oba dva prostory budou malé. Ale chvíli ještě vydrží.

A aby toho nebylo málo, našli jsme v červnu super prostory na náš druhý obchod v Praze – v ulici Politických věznů, ale říkáme prodejně „Jindřišská“, protože je to hned za rohem. Je to pro nás trochu risk (ale zároveň zkouška) – aby se z jedné přeplněné sklenice (prodejna v Karlíně) nestaly dvě poloprázdné. Ale minimálně nám Jindřišská umožní v novém roce spustit službu šití na míru metodou MTM, na což se dost těším. Opět jsme na návrhu prodejny spolupracovali s ORA architekti a výsledek je opět nádherný.

Tržbově jsme vyrostli na 185M Kč (za obě dvě firmy), což je růst cca 23 %. Pořád držíme trend, ale musím říct, že s vyššími čísly je to těžší a těžší – jsou potřeba bigger moves, aby to s tržbami zásadněji pohlo. A to nejsme žádná mega firma. Ale to je na tom ta zábava!

V Beviru jsme se hlavně v závěru roku maloobchodně urvali (díky novému CMO Mílovi a growth-hackerovi Ludvíkovi) a výhled na příští rok vypadá velice slibně, takže se těším.

A taky jsme koupili podíl ve značce Glowee, kterou založil mladý střelec Šimon, se kterým je zaprvé hrozná sranda, a zadruhé to má v hlavě skvěle srovnané a je ambiciózní. Takže killer combo.

Horolezení

Velkou novinkou letošního roku je objevení nového horolezeckého parťáka, který se skrýval takříkajíc pod svícnem – bráchy. Kombinace jeho nadšení do čehokoliv a mé důstojné znalosti metodiky se ukázala jako silná kombinace, která zatím sice nevedla k velkým výstupům, ale k pár zážitkům ano.

Začalo to pokusem o úspěšný letní zářijový výstup na Grossglockner, ze kterého se v průběhu stal neúspěšný pokus o výstup zimní. Jeli jsme v závěru sezony a už předem předpověď nebyla slibná, ale platný pokus jsme dát museli. Skončili jsme na Erzherzog-Johann-Hütte, kde ten den otáčeli i všichni horští vůdci, tak jsme usoudili, že zkušenější asi nejsme a šli jsme dolů taky.

Druhá akce už byla úspěšnější. Minulý rok jsme dostali poukaz na výstup na Gerlach s horským vůdcem, který jsme využili až letos. Opět to bylo v závěru letní sezony (12. října) a opět to byl spíš zimní výstup, tentokrát ale úspěšný, protože počasí přálo. Mám tedy i vrcholové foto s křížem, bohužel na žádné z fotek toho dne nevypadám inteligentně. Ještě že se neživím jako model či influencer.

Kromě těchto výjezdů jsem ještě v lednu byl na kurzu ledolezení s druhým lezeckým parťákem Šmolkem v Rakousku, což bylo naprosto skvělé, protože není nic víc cool než lézt po ledu. Bohužel mi to začalo jít až poslední den, kdy jsem vyzkoušel místo pohorek lézt ve skialpových přazkáčích a rázem to šlo jak po másle…

Cestování

Znáš takové ty dokumenty na Discovery Channel
Kde mluví o Aljašce, Antarktidě, děkujou moc a tak?
Uh-huh
Kde je mínus třicet (no, no), medvědi
Tak takhle cool já jsem

– Sergei Barracuda, Antarktida

Jednoznačně největší cestovatelský higlight letoška byla Antarktida. Nejdříve jsem udělal chybu, že jsem se na tuto once-in-a-lifetime expedici s několika expedičními kamarády nedostal, protože jsem váhal váhal až nebylo místo, ale nakonec se přecijen místečko uvolnilo, takže jsem mohl jet. Bylo to v Bářiném sedmém měsíci těhotenství, takže vyloženě nerozum, ale zpětně jí velice děkuji, že mi to umožnila.

Antarktida byla asi poslední ze základních (ant)arktických destinací, kde jsem ještě nebyl (po Grónsku, Špicberkách a ostrovu Jan Mayen), takže to byla jasná volba. Bohužel cesta obnáší i plavbu přes Drakeův průliv, neboli nejhorší moře na světě, ale to k tomu zřejmě patří. Bez zkušeností z plavby na Jan Mayen bych to asi nedal, nebo bych měl násobně větší nervy, takhle jsem ale věděl, co čekat, a byl jsem na to připravený.

Takže mě nepřekvapilo, že jsem několikrát zvracel. Že jsem měl mírnou ponorku. Že během neustálých služeb člověk ztratí pojem, co je den a noc. A že se na zpáteční cestě ucpal záchod.

Každopádně zážitek to byl neskutečný – nejvíc nadšený jsem ale byl z množství zvířat, které jsme tam viděli z naprosto neobvyklé blízkosti ve volné přírodě. Antarktidu jsem si představoval jako naprosto pustou ledovou zemi bez života, ale zvířat tam bylo víc než dost.

Během plavby jsem se i splašil, posbíral materiály od všech účastníků a dal dohromady „aftermovie“, které bych neskromně řekl, že se dost povedlo. Tak se mrkněte.

Každopádně pokud byste tam někdy chtěli jet taky, doporučoval bych spíš větší výletní loď (budete mít větší komfort a méně hrozí, že budete zvracet). Věci uvidíte srovnatelné, stát to bude podobně, ale samozřejmě to není takové dobrodrůžo…

Vzdělávání

Letos jsem vzdělávání moc nedal, co se různých kurzů a workshopů týče. Mám pocit, že už toho vím až moc a spíš je potřeba dané věci implementovat, což samozřejmě bolí. Ale pokračoval jsem ve ScaleUp Boardu, kdy jsme se každých 14 dní scházeli s mojí kmenovou skupinou. Je to taková napůl terapie, napůl sdílení zkušeností, napůl špekulování nad vlastní firmou.

I tady platí, že by chtělo dát více času „domácím úkolům“ a následné implementaci rozpracovaných věcí, ale i tak to má velkou přidanou hodnotu. Člověk ty věci nasává takovou osmózou.

Top 3 knihy

Po narození Štěpána už jsem neměl tolik času na čtení, ale i tak se mi mých obligátních 20 knih ročně podařilo přečíst. Pořád jim dominují dvě témata – peníze a business. Je to trošku smutné, ale nejlíp mi funguje, když čtu o tématu, které mě hodně baví a ideálně se poznatky dají i přímo aplikovat.

• Money for Couples – díky ní jsme ještě víc spojili s Bárou naše finance a nemůžu si to vynachválit, ještě víc fungujeme jako tým. (Více k dočtení zde)
• The Inner Game of Tennis – kniha o tenise, která není jen o tenise, ale obecně o způsobu učení se nových věcí, vnímání reality a o životě celkově.
• The Art of Spending Money – novinka od Morgana Housela, což je asi můj nejoblíbenější finanční autor. A opět nezklamal.

Top 7 věcí, které mi dělají radost

Už jsem se dostal na druhou stranu konzumerismu a reálně mám všechno, co jsem kdy chtěl a mohl bych mít. A nestojí to miliony. Takže jsem si letos ani nekoupil moc nových věcí, proto jsem tento seznam docela tahal z paty.

• batoh Fjallraven Bergtagen – na horolezecké výstupy je potřeba mít patřičný vrcholový batoh. Dlouho jsem jeho nákup odkládal, protože batohů mám spoustu a není zrovna levný, ale je fakt super. Od prvního dne jsem si ho oblíbil.
• matching vestičky Patagonia se synem – Dostali jsme je k vánocům a je to samozřejmě naprosté otcovské klišé, ale co už, je to super.
• obrazy ze 100ks.cz – koupil jsem si do kanceláře další „obrazy“ a pořád mi ten koncept přijde super. Za relativně dostupnou cenu si pořídit oficiální tisk od českých umělců a tím je i trochu podpořit.
• Kindle Scribe – jakožto vášnivý čtenář a highlighter už čtu všechno pouze v elektronické podobě, tak jsem si dopřál i prémiovou čtečku s větším displejem. Dá se na ní i psát stylusem a dělat poznámky, což jsem dlouhou dobu využíval a je to fajn, ale teď opět přejdu k papíru.
• Webgame.cz – po asi 15 letech jsem znovu začal hrát textovou online real-time kolovou strategii, co jsem naposledy hrál na gymplu. Totální nerdovina, ale neskutečně mě to po letech baví.
• trenýrky CDLP – prohledal jsem celý evropský internet, abych našel přesně ten typ trenýrek, které mi vyhovují – volné boxerky ideálně z tencelu – a našel je pouze tady. Stojí dost, ale za to každodenní pohodlí to taky stojí.

Top hudební alba

(Nejsem žádný hudební connoisseur, ani nemám moc čas hudbu poslouchat, jen si sem chci zaznačit, která alba jsem poslouchal nejvíc.)

Práce

Letošní rok byl ve znamení usazení a konsolidace větších změn roku minulého, i přesto se nám povedlo vyrůst v GS o krásných 27 % a překonat celkově tržby 150M Kč. Větší radost mám z toho, že se nám i při takovém růstu podařilo zachovat (zřejmě i zvýšit) naši provozní ziskovost.

Poprvé jsme rozdělili GS na dvě střediska – maloobchod (já) a velkoobchod (náš obchodní ředitel) s jasně určenou zodpovědností za hospodářský výsledek, který se nám oběma (zřejmě, nemáme ještě finální čísla) podařilo doručit. Kromě toho od února nově pod moji správu přešla i prodejna v Karlíně a nákup, takže jsem se trochu posunul z čistě marketingové role a mohl se realizovat i v jiných oblastech.

V Karlíně se nám podařilo vyladit tým, doklepnout výlohy a drobnější změny v interiéru, nově otevřít i v sobotu a zejména v závěru roku trhnout veškeré tržbové rekordy.

Aby to ale nebylo všechno zase tak pozitivní, trochu se i nedařilo. V červenci jsme po 4 letech uzavřeli náš GS Barbershop (nedokázali jsme vygenerovat dostatečný zisk, vysvětlujeme si to naší poctivostí -placením DPH, přiznáváním všech tržeb atd.), 3 měsíce jsme měli smazané firemní profily na FB a Instagramu (psal jsem o tom na CzechCrunch) a celý rok také zablokovaný účet na Amazonu, který se nám povedlo odblokovat až v prosinci.

V Beviru se nám v druhé polovině roku dařilo konečně launchovat nové produkty, což se příjemně odrazilo i na tržbách, takže máme dobře našlápnuto do roku příštího. Velkou radost mám obzvlášť ze Šumavy, což je námi od nuly vyvíjený parfém, ze kterého se okamžitě stal náš bestseller.

Další zajímavosti:

• Již tradičně jsem byl 2x v Newcastlu na uvedení kolekcí Barbour
• na Vánoce mě Petra a Henry přemluvili, že by byl dobrý nápad, abych sebestředně šel jako host do našeho podcastu GS Talks
• Díky tomu, že jsme naší První Dámě poskytovali nějaké oblečení na oficiální příležitosti, mihli jsme se u ní i na audienci
• A potkal jsem ještě jednu legendu – Charlese Nicka Wheelera, zakladatele Charles Tyrwhitt

Osobní život

Jednoznačně největší událost letošního roku je, že (pravděpodobně) budu otcem. Bára je ve čtvrtém měsící těhotenství, termín máme v květnu. Nechci se ještě moc těšit, protože není vyhráno, dokud není vyhráno, ale zatím se všechno jeví velice nadějně! Tak si ještě chvíli budeme užívat svobodného života zatíženého pouze starostí o psa, než se nám v květnu převrátí naruby.

Bytová situace se zdá stabilní, v Karlíně se nám žije skvěle a za Prahu se v blízké budoucnosti vracet neplánujeme. Je to po všech směrech lepší. Absence dojíždění, vše v dosahu, příjemnější venčení… A za rok a půl budeme i ve vlastním (o něco větším) bytě. Minidům ve Vodochodech jsme zatím pronajali a uvidíme, co s ním bude.

Za zmínku stojí ještě jedna s odstupem vtipná záležitost – paréza lícního nervu. To si takhle jednou večer čistím zuby a najednou mi z pravého koutku teče pasta, protože mi pravá půlka obličeje ochrnula. Tak hned volám Báře, jedu do nemocnice na vyšetření, toto tamto. Naštěstí to nebyla borelióza ani nic horšího, občas se paréza stane i jen náhodou, nebo třeba z ofouknutí. Tak jsem den strávil v nemocnici po lumbální punkci na pozorování, pak si poctivě cvičil rehabilitační cvičení a párkrát šel na laser a všechno v pořádku. Ale chvilku to bylo děsivé.

Co mi poslední dobou chybí, jak se dostáváme do středního věku, kdy nemá nikdo na nic čas, je potkávání se s kamarády na delší dobu. Bohužel se už to neděje samospádem, ale musíme si příležitosti vytvářet. Jedna už klasická příležitost je moje letní oslava narozenin, která byla letos v krásné lokalitě resortu Reischl, druhá je víkendová chalupa s kamarády z gymplu, kterou jsem vymyslel a uspořádal letos poprvé. Trefili jsme se do prvního dne, kdy nasněžilo, takže jsme trochu bojovali s příjezdem po neudržované cestě, ale všechno dobře dopadlo. Aspoň jsem poprvé na něco využil pohon 4×4.

Další drobnější věci:

• prodali jsme náš český sen Škoda Octavia (po přesunu do Prahy jsme přestali potřebovat 2 auta)
• celý rok mi vydrželo cvičení s trenérem, takže jsem si udržel váhu a možná i přidal nějaké svaly
• byli jsme na plese Expedition Clubu (zřejmě náš první společný ples, možná druhý)
• po asi 14 letech jsme si koupili televizi
• byl jsem na den chovatelem v ZOO Dvůr Králové v pavilonu slonů
• 2x jsem byl na MS v hokeji na zápas ČR vs Švýcarsko, jedno z toho bylo finále
• klasicky jsem jednou jel na cvičení AZ si něco vyhodit do vzduchu
• opět jsem se podíval taky na Bouldering World Cup na Letné

Cestování

V lednu se nám povedlo odškrtnou jednu položku z našeho bucket listu – Patagonii, jako už klasicky s Expedition Clubem. Při odjezdu jsme měli takové smíšené pocity (moc jsme se ani netěšili), protože jsme věděli, že nás to minimálně o měsíc zdržuje od pokusu o početí. Ale říkali jsme si, že to bude na pár let naše poslední větší cesta.

Patagonie je krásná, takový zajímavý mix Dolomit, Krkonoš a pevninských ledovců. Největší highlight za mě bylo vidět Fitz Roy (znovu jsem se podíval na dokument o neskutečném traverzu Fitz Roye) a pak výhled z hotelu na kopci v Ushuaie. Koukal jsem tam do průlivu Beagle směrem na Antarktidu a říkal si, že se tam jednou musím podívat, fakt mě to učarovalo… Tak jedu příští rok v březnu.

Po zbytek roku jsme skrz řešení početí nemohli dělat žádné větší akce, ale povedlo se nám pár menších prodloužených víkendů a kratších výjezdů.

Další menší výlety:

• v únoru jsme byli na tradičním rodinném lyžování v Rakousku
• vyzkoušeli jsme, jaké je to u německého moře se psem (dobré, klidně rád zopakuju)
• strávili jsme prodloužený víkend na Lipně a v Českém lese
• místo romantického víkendu v Paříži jsme letěli na méně romantický víkend v Dublinu
• se slovenskou i českou větví rodinu jsme pobyli v Tatrách

Horolezení

Sekci „Lezení“ jsem nově přejmenoval na „Horolezení“, protože to je to, co je mému srdci bližší. Krásně jsem si to ověřil na konci srpna při výstupu na Dufourspitze (2. nejvyšší hora Evropy), ve kterém se snoubilo vše, co se zdá, že by mě mohlo dost bavit. Nadmořská výška (není to zas tolik, ale bez aklimatizace docela dává), pohyb po ledovci, trochu lezení (v mém případě sólo, což příště ani být nemusí) a vrchol tak akorát na hranici mých schopností.

Na podzim jsem byl ještě u Martina Ksandra na chatě na Kurzu vysokohorských výstupů, abych udělal další mini-krůček ke zdolání nějaké vyšší hory. Vyhlídnul jsem si tam sedmitisícovku Baruntse – protože má v názvu „Baru“. Tak uvidíme, jak to půjde s dítětem, ale tak za 2-3 roky to vidím nadějně.

Skály jsem trochu zanedbával, byl jsem jen asi 1-2x někde venku, ty hory budoua asi spíš cesta…

Vzdělávání

Věc, která mě letos posunula zdaleka nejvíc je roční kurz leadershipu od Soul Adventure. And it’s not even close. Musím ještě jednou smeknout průvodcům Martinovi a Bohdaně, protože se jim povedlo vymyslet vážně skvělý rozvojový program, který každého z nás účastníků posunul o míle kupředu. Má to sice v názvu „leadership“, ale týkalo se to spíš rozvojově osobnosti/charakteru, než nějakých businessových témat. Protože ty vyvěrají až z naší osoby. Bohužel už se v příštím roce konat nebude, ale můžete zkusit třeba jejich questy na Sahaře.

Na podzim jsem na to ještě navázal kurzem Mág od Amaen, což je takový čistě mužský retreat, kam mě zlákal Jirka Rákosník. Trošku jsem se toho bál (že nic nebude tak dobré jako Soul Adventure + aby to nebylo moc ezo), ale ve výsledku to bylo taky super. Sice jinak, ale super. Zažil jsem si svoji vlastní smrt, napsal dopisy na rozloučenou a tak. Usual stuff.

Abych do toho eza nesklouznul až moc, na závěr roku jsem se přihlásil i do ScaleUp Boardu, což už je čistě businessová záležitost. Dlouho jsem měl myšlenku zorganizovat nějaké pravidelné setkání kamarádů, co taky mají své firmy, abychom si vzájemně pobrečeli, pomohli si a podpořili se, ale nikdy jsem to nedotáhnul. Tak jsem nasednul už do rozjetého vlaku, který řídí někdo jiný. Zatím proběhly jen 2 schůzky mojí kmenové skupiny, ale také se zdá, že to bude velice dobré.

Další drobnější vzdělávací akce:

• Marketing Festival
• E-Commerce Meetup v Grizly
• EXEC Edge

Top 8 knih

• The Great Game of Business – tohle bude moje palivo na příští rok. Spojilo se v ní několik myšlenek, které už s Honzou máme delší dobu, ale až tady jsme dostali krásný návod, jak je reálně aplikovat, aby se z podnikání stala hra, kde nevyhráváme jenom my dva.
• Kurtyka – o polských horolezcích jsem toho mnoho nevěděl, tohle je životopis jednoho z těch největších. Pokud vás zajímá umění trpět ve vysokých horách, je to něco pro vás.
• Die with Zero – osvěžujícně kontrariánská kniha ze sekce osobních financí, kde se dozvíte, že máte umřít s nulou na účtě a proč je to dobrý nápad.
• Never Enough – asi nejlíp napsaný podnikatelský memoár od Andrew Wilkinsona, který se čte jako thriller, ale zároveň má velký přesah.
• The Value of Debt – originální pohled na dluh jakožto nástroje k tvorbě bohatství a snižování rizika. Zároveň super dělení života do určitých fází s odlišným přístupem k penězům.
• Časotvorba – naprosto neskutečně vyrešeršované dílo plné originálních myšlenek od českého autora Tomáše Vachudy, velká vzácnost. Dozvíte se, jak pracovat méně a udělat toho více. Na to vždycky slyším.
• The Leadership Pipeline – skvělá kniha o tom, co to reálně na denní bázi obnáší být leader na různých úrovních firemní hieararchie a jak s tím pracovat v rámci firmy.
• Žlutá kniha budování značky – naprostá marketingová bomba od Michala Pastiera. Vtipně napsané, graficky super, plné praktických rad. Budeme aplikovat.

Top 5 věcí, co mi dělají radost

• Samsung The Frame – asi po 14 letech poprvé vlastníme televizi a je to super. Tahle má i spešl funkci takového lepšího spořiče obrazovky, na kterém si můžete zobrazit různá umělecká díla, takže televize není jen hnusná černá věc v obýváku, ale pěkná součást interiéru.
• batoh Bellroy Transit Workpack – můj geniálně praktický denní kumpán. Má tolik kapes, že v jedné z nich jsem několik měsíců nosil složenou košili, aniž bych o tom věděl.
• elektro skládačka z Decathlonu – objev roku, díky kterému jsem v práci naprosto bez práce za 10 minut. Dá se s ní jezdit i na sněhu.
• Apple Studio Display – hodně jsem se cukal, než jsem si ho pořídil, ale ve výsledku jsem za něj rád. Koukám do něj v práci celý den, tak se vyplatí udělat si to hezký a kvalitní.
• Pilot G2 – používám už spoustu let, pořád nepřekonaná gelová propiska.

Práce

I když byla situace všelijaká, stejně se nám podařilo pěkně povyrůst. Poprvé jsme překonali hranici 100 mil. Kč v tržbách jen za Gentleman Store! Jednoznačně největší novinka byla otevření nové prodejny v Karlíně – 200m2 prodejní plochy, dvě patra, návrh od architektů z ORA a můj dlouholetý splněný sen.

Kromě toho jsme letos také začali s budováním managementu – přijali jsme obchodního ředitele, dva nové lidi do salesu, dva do marketingu a pár dalších do zbytku firmy. Co se týče organizační struktury, tak se letos událo asi nejvíc změn v naší historii. A začaly se objevovat první problémy z toho plynoucí (procesy, komunikace), ale donutilo nás to se zase zlepšit a posunout. Furt nové problémy, furt je co dělat, furt je to zajímavé!

Konečně jsme i formálně podepsali distribuční smlouvu na Barbour, těsně před Vánoci také na Charles Tyrwhitt – po 10 letech tak spolupracujeme se značkami, na které jsme v začátcích jen mlsně koukali a byly to pro nás modly. Kromě toho jsme přidali asi 7 dalších značek oblečení, které jsem navybíral na svojí lednové tour de veletrhy, kdy jsem jich objezdil asi pět za měsíc

V závěru roku jsme ještě s Honzou strávili velice produktivní 2 dny s Martinem Černohorským v rámci tvorby majitelského zadání, což beru za businessově nejlépe strávené 2 dny naší historie a všem vřele doporučuju, byť to stojí docela raketu. Ale ve výsledcích se to zaplatí velice rychle, máte-li alespoň trochu velkou firmu.

Další menší věci:

• přestěhovali jsme kanceláře – sice jen o patro níže, stále na Roháčovce, ale už mám aspoň svoji vlastní místnost
• vyprávěli jsme svoje moudra na E-shop Klubu od Jirky Rosteckého
• strávili jsme 4 dny v Newcastlu v centrále Barbouru, kde jsme mohli nahlédnout i do jejich archivu a nasát kompletně jejich 125letou historii
• Eva Pavlová, první dáma, oblékla Barbour na státní návštěvě Itálie
• začali jsme v zahraničí prodávat přes Amazon
• spustili Francii a Itálii

Osobní život

Letos mě postihlo hned dvojnásobné „neštěstí“ – od ledna jsem šel dohola, protože už řídkost vlasů dosáhla neúnosné míry, a zároveň jsem do června nevěděl, jestli budu někdy moct mít děti. Naštěstí se po operaci ukázalo, že se sice nedostanou na povrch, ale jinak mám spermií miliony, takže dobrý! Víc jsem o tom mluvil v podcastu Pivo, Sunar a Prachy, tak můžete poslechnout.

Mimo to jsme ještě urputně řešili otázku bydlení. V první polovině roku jsme se snažili dohrabat ke stavebnímu povolení na rekonstrukci (čti zdvojnásobení) domu ve Vodochodech, které jsme na konec i získali. Nicméně pak přišla studená sprcha v podobě odhadovaného rozpočtu, který by přesáhl náš stanovený strop, tak jsme polkli slzu a rozhodli se do rekonstrukce nakonec nejít.

I tak jsme měli v plánu na zimu a během rekonstrukce vyzkoušet zase bydlení v Praze v bytě, což jsme si splnili i bez ohledu na to, že rekonstruovat nebudeme. Přes mírné problémy stran ochoty majitelů strpět ve svém bytě psa jsme našli naprosto krásný byt v Karlíně k pronájmu i se zahradou (což jsem nevěděl, že existuje, ale je to super), kde od listopadu bydlíme. A zalíbilo se nám to natolik, že jsme v prosinci podepsali smlouvu na nákup bytu od developera, který za 3 roky bude stát asi 500m daleko. Osobně bych ani nic kupovat nemusel, ale současný byt je 2+kk – když pánbůh dá, mohli bychom na konci příštího roku snad mít přírůstka a to by se hodila místnost navíc. Tak už snad beru otázku bydlení za vyřešenou, i když pořád nevíme, co s tím domem ve Vodochodech…

Bára také v květnu úspěšně složila atestaci, takže je z ní plnohodnotný doktor! Byly to nervy, ale od té doby se situace dost uklidnila a je to mnohem lepší, než bylo (třeba za covidu).

Random drobnosti:

• dal jsem vale svému milovanému Merglikovi a pořídil místo něj Volvo V60 Cross Country
• byl jsem na dvou cvičeních AZ, už to začíná být trochu rutina
• začal jsem chodit cvičit s trenérem
• začal jsem zase kouřit IQOS – bohužel mě to hrozně baví, ale s prvním dítětem (možná) přestanu
• udělal jsem na zahradě několik trvalkových záhonů

Cestování

Letos jsem neopakoval chybu minulého roku a jeli jsme na velkou dovolenou společně i s Bárou – do Pákistánu na Baltoro trek. Opět s Expedition clubem. My šli jakožto součást trekařské skupiny, ale šlapala s námi i skupinka horolezecká, která se pokoušela (někteří úspěšně) o výstup na Broad Peak. Byl to neskutečný zážitek vyzkoušet si i vysokohorský typ výpravy s nosiči a lehkým batůžkem. A samozřejmě když už jsem jednou v tom basecampu byl, tak je to jen krůček k tomu zkusit jít ještě výš…

Kromě Broad Peaku jsme viděli i legendární K2, Gasherbrumy a spoustu dalších hor, o kterých jsem jenom četl nebo je viděl na videu. Byla to taková ideální dovolená pro fanboye horolezení.

Absolvovali jsme i několik menších výletů:

• týden na Kanárech s tchýní a tchánem (což někomu může znít hrozně, ale byla to největší pohoda), kde jsme si vyzkoušeli potápění s kyslíkovou bombou
• prodloužený víkend v Rakousku na lyžích s rodinou
• víkendový skialpový kurz v Krkonoších
• 2 jednodenní výlety na skialpech

Lezení

S lezením to letos bylo takové všelijaké. Musel jsem si nalít čistého vína, zhodnotit svoji kapacitu a zamyslet se nad tím, co mě na tom vlastně baví, když mi to vlastně vůbec nejde a šíleně se bojim. Zjistil jsem, že mě víc než skály baví hory a moc mě nebaví chodit na stěnu. Tak jsem prostě přestal. Přijal jsem svoji identitu softmovera…

Každopádně i tak to nebylo špatné – v dubnu jsem byl na týdenní lezecké dovolené v Chorvatsku a také o víkendu na vícedélkách v Rakousku. A v létě jsem viděl Adama Ondru na živo na světovém poháru v boulderingu, který byl po letech v Praze. To jsem si nemohl nechat ujít, i když jsem byl zrovna den po operaci.

A na podzim jsem taky prodal svoji stěnu, co jsem měl na zahradě. Vzhledem k tomu, že jsem na ní byl tak 20x za 3 roky, asi dobrý krok…

Vzdělávání

V rámci vzdělávání jsem absolvoval pár školení (Datová analýza, GA4 a nějaké konference), ale mám pocit, že už mi tyto oborové akce dávají čím dál tím míň. Co mi ale dalo velice hodně je roční kurz leadershipu od SoulAdventure, byť zatím proběhla jen jedna ze čtyř částí. Byly to neskutečně intezivní 4 dny, kdy jsem se ponořil opravdu hluboko a posunul se o míle kupředu. Ne nutně v rámci businessu, ale sebe jakožto osoby, což je cennější. Příští rok budeme pokračovat…

A trochu zvažuju, že bych si pořídil nějakého kouče, abych ten svůj pokrok trochu akceleroval, podobně jako s trenérem v posilovně…

Top 5 knih

• Conscious Business (Fred Kofman) – naprostá pecka pro všechny, kdo chtějí podnikat v souladu se svými hodnotami. Mírně ezo, ale takové byznysově striktní a velice sympatické.
• Status and Culture (David W. Marx) – jedna z mála „těžších“ knih, co jsem četl. Skvělá sociologicko-kulturní sonda do problematiky statusu a honby za ním.
• Fosilie (Michal Kašpárek) – po dlouhé době jsem četl nějakou beletrii, navíc českou, ale bylo to fakt skvěle napsané, doporučuju
• Průvodce pro pasivní investování (Jakub Dvořák) – pro mě nic extra nového, ale doporučuju kudy chodím všem, kdo chtějí kvalifikovaně pasivně investovat
• Elon Musk (Walter Isaacson) – skvělý životopis jednoho blázna, který mění svět

Práce

Maloobchodní tržby v ČR klesají už několik měsíců v řadě, e-commerce scéna zažívá poprvé za dobu své existence propad, ale nám se podařilo i přesto vyrůst. Méně, než jsme si předsevzali, ale přecijen. Když jsme plán stanovovali, tak jsme samozřejmě válku, inflaci, ani krizi nepředpokládali.

Z loňských 76M jsme vyrostli na cca 87M, takže stovka čistě v GS pořád ještě nepadla, ale konsolidovaně za všechny tři firmy, ve kterých mám podíl (GS, Beviro, GS Barbershop) jsme se už těsně přehoupli. Takže dobrý! Otázka, jaký si dát cíl teď. Miliarda daleko a 200M už nemá takové kouzlo jako stovka…

Povedlo se nám expandovat do Německa (zatím to vypadá nadějně, uvidíme, jestli a jakou se nám podaří vykřesat ziskovost), přivézt 3x větší podzimní kolekci Barbour, přidat dalších 10 značek do portfolia, získat distribuci Mühle a každým dnem snad podepíšeme Barbour.

Osobně mám velkou radost i z vánoční brandové reklamy, kterou jsme dali vlastními silami dohromady. Po letech přemýšlení, nevěda jak na to, jsme konečně udělali první brandový výkop. Budeme v tom pokračovat, jen víc a líp.

Příští rok máme v plánu spoustu věcí – přijmout hned několik nových lidí, přestěhovat kanceláře, otevřít nový/přesunout stávající obchod a samozřejmě přidávat další sortimentové novinky. A zkusit ještě jednu další západní zemi.

Osobní život

Tak mi bylo 30. Nemyslel jsem si, že to bude nějaká extra změna, ale docela mě to hitlo. Přijdu si najednou šíleně starej, možná to bude i tím, že jsem dost značně proplešatěl a zfotrovatěl. V létě se k tomu přidala ještě jedna milá věc – krize středního věku. Pokud si ťukáte na čelo s tím, že ta přeci přichází po čtyřicítce, tak máte pravdu. Holt jsem zase tisíc let napřed. Nejdřív jsem si ji diagnostikoval sám, pak mi to potvrdili i u psychologa.

Neprojevuje se to tím, že bych si kupoval kabriolety (to už mám splněno), motorky, nebo naháněl milenky. Spíš taková obecná krize smyslu. Všechno je super a daří se, ale nic nedává extra smysl. Začal jsem pravidelně zase chodit k psychologovi, snažím se to řešit, matně i tuším, kterým směrem leží řešení, ale zatím se mi nedaří pořádně vykročit.

Jinak všechno dobrý. V červnu jsem přestal kouřit (klíč je nedat si fakt ani jednu), koupil jsem si silniční elektrokolo, takže jsem i docela často jezdil do práce na kole, zlepšil spoustu věcí v domácnosti (myčka, sušička, …) a konečně jsme i solidně rozjeli proces rekonstrukce s architektkou, takže doufám, že na podzim, nejpozději příští jaro začneme stavět. Už by to bylo záhodno…

Random drobnosti:

• Bára úspěšně složila zkoušku z kmene, takže příští rok po atestaci z ní bude plnohodnotný doktor
• dali jsme Dunča vykastrovat, což se ukázalo jako skvělý krok pro naši psychickou pohodu (důkazem budiž, že z jeho historické přezdívky Pan Píčus se stal Hodňousek)
• prodal jsem Mazdu – sice s velkou finanční ztrátou, ale po čase na to člověk překvapivě dost rychle zapomene
• hodil jsem ostrým granátem a odpaloval plastickou trhavinu
• na našem vesnickém Oktoberfestu jsem exoval tuplák na čas – byl jsem sice poslední, ale na to se historie neptá
• povedlo se mi splatit spotřebitelský úvěr, který jsem si bral kvůli Gentleman Store v úplných začátcích
• začali jsme pravidelně investovat do ETFek – krásně to klesá, ale to znamená, že budeme kupovat levněji :-))
• v létě opět proběhla moje oslava narozenin – tentokrát i s rožněním kýty a nevkusnými pivními stany, každý rok to jde nahoru
• potkal jsem na Free sobotě svůj kynologický vzor – Rudolfa Desenského
• byli jsme na Meze festivalu od ZeMě projektu
• měl jsem velký projev k prvákům na VŠE
• byl jsem na svatbě kamaráda Piera, kde mi nejvíc utkvěly dětské dostihy

Cestování

Cestovatelským highlightem letošního roku byla každopádně expedice na ostrov Jan Mayen, kam jsme pluli 4 dny na plachetnici z Islandu. Po cestě tam bylo moře dost rozbouřené, takže jsem si vyzkoušel svoji první mořskou nemoc (nedoporučuji) a v hlavě mi utkvěl zážitek, kdy jsme s Martinem Ksandrem leželi dole v salonku na lavicích, nemohli jsme se ani pohnout, jak nám bylo blbě, a ptali jsme se, proč radši nejezdíme do pětihvězdičkových hotelů. Stálo by to podobně, ale aspoň by to bylo příjemný.

I když jsme nakonec na Beerenberg nevylezli (nedostali jsme povolení), vůbec mi to nevadilo. 24 hodin jsme chodili v nejodlehlejší krajině, kam jsem se zatím dostal. A bylo to super.

Kromě toho jsem žádnou jinou velkou divočinu nezažil, jen několik standardnějších dovolených:

• týden v Rakousku na běžkách, kde jsme poprvé zkusili i skialpy
• několik dní v rakouském srubu i s našimi rodiči
• prodloužený víkend v Ostrově
• pár dní v Tatrách
• několik dní na skialpech v Krkonoších
• Bářin kongres v Srbsku na otočku

Lezení

První polovinu roku jsem měl víkendy z velké části zaplněné horoškolou, což byl můj největší lezecký projekt, i když na závěrečný týden v Alpách jsem nakonec nejel. Vyzkoušel jsem si tam pod dozorem spoustu věcí, ke kterým bych se jinak těžko dostával – slaňování na Dülfera, zakládání vlastního jištění, lezení na písku, záchranné techniky atd.

Splnil jsem si taky další alpinistický sen a byl na kurzu ledolezení od ČHS. Ověřil jsem si, že lézt s mačkami a cepíny po hoře ledu je přesně stejně cool, jak to vypadá na videu. I když to není severní stěna Eigeru, ale jen ledopád v Krkonoších.

Párkrát jsem byl lézt i venku – v Jickovicích, na Rovišti, v lomu Kobyla, Kreutzberku, v Ostrově a něco jsme vyzkoušeli i na Slovensku. Jinak samozřejmě překližka, v drtivé většině Jungle v Letňanech. Výkonnostně jsem se mírně posunul, dával jsem si cíle nejdříve vylézt všechny pětky, pak 5+, pak 6- a teď jsem skončil u šestek. V dalším roce v tom budu pokračovat a snad už to budou aspoň 7-.

Vzdělávání

Letos to bylo se čtením trochu horší, oproti loňským 54 knížkám jsem jich letos zvládnul „jen“ 31. Ale beru to jako dobrý výsledek, protože mám spíš problém v tom, abych přečtené knihy důsledněji aplikoval, než četl jednu za druhou jako blázen. Pořád tedy bohužel čtu víceméně jen naučnou/rozvojovou literaturu a beletrii moc ne…

Absolvoval jsem také několik video kurzů:

• Mini MBA in Marketing od Marka Ritsona, který byl o dost horší než Brand Management
• Kurz budování značky od YYY – některé lekce bomba, některé slabé jak čaj. Obecně ale poměrně praktické a snažím se už lekce o strategii a dlouhodobé komunikaci aplikovat.
• Kurz Marketingový ředitel s Jardou Kauckým, který stále ještě probíhá a je naprosto super. Nedovedu si představit pro mě relevantnější kurz – přesně o mé pracovní pozici s člověkem, který působí ve stejném oboru.

Top 5 knih

• The Second Mountain – naprostá pecka, kterou jsem četl už podruhé. Ideální čtení pro chvíle, kdy vystoupáte na svoji první horu úspěchu, stojíte na vrcholu a říkáte si: „Tohle je všechno?“
• Neradost – další kniha, kterou jsem četl už podruhé. Každopádně poprvé ve své vlastní neradosti, což ji samozřejmě přidalo neskutečnou hloubku.
• Cesta do hor – bohužel téměř nesehnatelná kniha (já si ji půjčil v knihovně), která neskutečně poutavě vypráví příběh jednoho zamilování se do hor a lezení.
• Free to Focus – knížek o produktivitě už jsem přečetl vážně hodně, tahle mě ale po dost dlouhé době přišla skvělá – je v ní vše podstatné, co se dočtete i jinde, ale zároveň dost věcí navíc. Nejsilnější je asi hned úvodní sekce, kdy byste si měli zodpovědět otázku, proč vlastně chcete být produktivnější?
• Building Distinctive Brand Assets – hodně specializovaná marketingová knížka, totálně vyfutrovaná daty. Pokud se snažíte jakýmkoliv způsobem budovat značku, must read.