Pavel Králíček .cz

To mě takhle napadlo, proč já vlastně nepíšu vtipně? Proč se za každou cenu snažím psát jen seriózní věci? Proč se snažím z každé životní zkušenosti extrahovat nějaké poučení pro pozdější generace?

Fakt nevim.

Ale pokaždé, když napíšu nějaký zábavnější text (fejeton, zápis do kroniky, …), tak má úspěch. Asi na tom něco bude, takže bych se měl dobudoucna asi víc odvázat, zapojit semtam nějakej ten nespisovnej výraz, nějaký kurva sprostý slovo a třeba by mi to psaní šlo víc od ruky.

Určitě by bylo osobnější.

Jedna věc, ve které jsem vážně dobrý (na svůj věk), je angličtina. Na povinné angličtině mi chce vyučující dát individuální plán, protože jí je hloupé, jak mě nevytěžuje, a na volitelné se mě vyučující občas ptá na můj názor k látce, jestli říká vše správně. Jednou jsem dokonce jen tak ze srandy učil chvíli místo ní.

Nebylo to tak ale vždycky.

Nikdy jsem se moc o angličtinu nezajímal v tom stylu, že bych si hledal texty písniček a překládal si je, četl od začátku do konce anglický časopis, který odebíráme, nebo si dělal dobrovolně napřed cvičení v pracovním sešitě.

Nepamatuju si víceméně ani jedno gramatické pravidlo, když je do nás vyučující vtlouká, snažím se nedávat pozor. Nedokážu si ani odůvodnit, proč jsem tady doplnil tohle a je to správně.

Mám totiž cit pro angličtinu a chci vám říct, jak ho můžete získat i vy.

Jen na úvod - ne, nebudete mít cit pro angličtinu (nebo i jiný jazyk) po přečtení tohoto článku. Ani za týden. Ani za měsíc. Spíše za rok a více. Stojí ale za to.

Když jsem o tom přemýšlel, moje cesta k angličtině byla pozvolná a dost dlouhá, nicméně si myslím, že je vhodna k následování. Nemusíte ale začínat od začátku, záleží na vaší úrovni.

Začínáme - počítačové hry

Jako malý jsem byl snad i závislý na počítačových hrách. Hrál jsem “CSko”, Starcraft, Age of Empires, Warcraft III a různé jiné.

V hrách jsem se tak poprvé setkal s angličtinou. Takzvanou “herní angličtinou”.

To jsou výrazy typu “Quit”, “save game” (čti jak vidíš), “loading” atd. Mnohdy jsem ani přesně nevěděl, co třeba “loading” znamená, ale hra to psala vždy, když se něco načítalo. Takže to znamená “načítání”.

Takto jsem si zřejmě podvědomě popřekládal většinu obdobných výrazů, protože pracovat se slovníkem v takovém věku není nic moc.

Nedokázal jsem sice sledovat celý příběh v angličtině (ten mě ostatně ani nikdy moc nezajímal), ale rámcově jsem alespoň ovládání hry rozuměl.

StarCraft taktiky

Hry byly také to první, díky čemuž jsem začal číst anglicky i na internetu. Byl jsem totiž hodně “zažraný” do Starcraftu a chtěl jsem být co nejlepší, tak jsem louskal různé taktiky a strategie.

Na českém internetu jich bylo pouze poskrovnu, tak jsem musel jít za hranice. Pamatuju si např. na skvělou stránku Art of Protoss, která mi v hraní hodně pomohla.

Takové taktiky sice ještě nejsou úplně umělecky hodnotná literatura, mnohdy nejsou ani moc ve větách, ale už se jedná o docela pěkný anglický text.

Blogy, blogy, blogy

Někdy v té době jsem se dostal také k blogům, které mi pomohly asi nejvíce. Živě si pamatuji na první článek, který jsem četl na Problogger.net a kterému jsem vůbec nerozuměl.

Musel jsem si strašně moc slov překládat, abych textu vůbec rámcově porozuměl, ale tak nějak jsem vytrval a bylo to čím dál tím lehčí.

Začal jsem odebírat strašnou spoustu blogů, když už mě neomezoval jazyk, a denně tak četl pravidelně 10 i více stran anglického textu. A to se někde nutně muselo projevit.

Seriály, filmy

Další věcí, která mi pomohla, jsou seriály a filmy.

Samozřejmě jde o ty v původním znění s titulky (dnes už třeba i bez titulků), v mém případě tedy How I Met Your Mother, The Big Bang Theory, House M.D., Chuck, My Name is Earl, Two and Half Men, Family Guy, South Park a možná i některé další.

Video všeho druhu vám pomáhá samozřejmě s jinou částí angličtiny a to je poslech a sekundárně i mluvení, takže bych řekl, že je dobré je kombinovat i se čtením všeho druhu.

Zpočátku nebudete sice rozumět každé slovo (to nerozumím ani teď, obzvlášť když Sheldon rozjede svou rychlomluvu v kombinaci s fyzikálními teoriemi), ale postupně se to bude lepšit.

Knihy - vyšší dívčí

Knihy v angličtině jsou pro mě asi na nejvyšší laťce, protože aby je člověk dočetl, potřebuje dobrou znalost angličtiny (tak aby nemusel vyhledávat ve slovníku každé druhé slovo) a také určitou výdrž.

Jako u všeho platí zásada, že je potřeba číst knihy o tématech, která nás baví. Já jsem tak začal s knihou Problogger The Book o blogování, pak jsem přečetl pár strhujících thrillerů od Jefferyho Deavera a pak už plynule pokračoval třeba k Malcolmu Gladwellovi, The Autobiography od Benjamina Franklina atd.

Pokud nevíte, jak jednoduše sehnat knihy v angličtině, tak doporučuji anglický eshop BookDepository.co.uk (affil link), který posílá veškeré knihy bez jakéhokoliv poštovného. Knihy tam sice jsou o něco dražší, nicméně při menších zásilkách se to vyplatí více než z Amazonu.

A když si něco objednáte přes odkaz uvedený výše, dostanu z toho navíc pár korun.

Jazykové kurzy

Samozřejmě nejefektivnější metodou, jak se naučit anglicky jsou jazykové kurzy. A tím nemyslím ty v Česku.

Sám jsem byl zatím na dvou, a to 14 dní na Maltě a měsíc na Floridě. Nicméně v přínosu se oba dva lišily naprosto diametrálně.

Na Maltu jsem jel před dvěma lety, když mi ještě bylo 16, takže jsem nutně jel na kurz pro mládež. A navíc s českou skupinou. To byla největší chyba. Pokud se totiž v cizině chytnete Čechů, nenaučíte se vůbec nic. Tak jako já.

Sice jsem tam získal pár nových českých kamarádů, ale s angličtinou mi kurz moc nepomohl. To na Floridě byla situace naprosto jiná.

Jelikož jsem už mírně zestárl, jel jsem na kurz pro dospělé. A bez české skupiny. Navíc jsem se zařekl, že s Čechy nepromluvím ani slovo, a taky jsem slib dodržel.

Pokud se chcete v zahraničí naučit tamní jazyk skutečně rychle, je nutné začít mluvit výhradně jím. I když umíte jen pár slov, mluvte pouze jím. Dorozumívejte se rukama, nohama, ale odolejte pokušení pomoci si mateřštinou nebo jiným jazykem.

Tato metoda je vážně asi tak o 1283% účinnější než cokoliv jiného, je to vidět i na příkladu Američanů, kteří jsou na rok v naší škole. S některými z nich se bavíme anglicky, ti se česky s velkou pravděpodobností nenaučí.

Někteří se ale od začátku snaží mluvit co nejvíce česky - místo “háj” říkají “čau” a snaží se i co nejvíce rozumět a odpovídat v češtině. Ti jsou pak po roce téměř plynulí a skoro byste nepoznali, že nejsou zdejší.

Zajímavé docela je, že se česky zatím naučili výhradně jen zástupci mužského pohlaví, ale to může být jen shoda náhod.

Jaké jsou tedy mé rady pro získání citu pro angličtinu?

• 1) dělejte to, co vás baví, ale v angličtině
• 2) začněte jednoduššími věcmi a postupně pokračujte ke složitějším
• 3) věnujte se angličtině ideálně každý den (články v RSS, hry, knihy, …)
• 4) až se trochu zlepšíte, zkuste vycestovat třeba do Anglie na brigádu, nic lepšího pro jazyk není
• 5) užívejte si, že ovládáte druhý nejrozšířenější jazyk na světě (alespoň doufám)